Toužili jste jako děti, že se stanete astronauty? Chtěli byste se podívat do vesmíru a necítit zemskou přitažlivost? Přibližte se vašim snům s LEGO® Ideas 21309 NASA Apollo Saturn V.
HISTORIE DOBÝVÁNÍ VESMÍRU U VÁS DOMA
Model LEGO® Ideas 21309 NASA Apollo Saturn V spatřil světlo prodejních pultů 1. června 2017. Společnost LEGO® prostřednictvím něj vzdala čest lidské odvaze a vytrvalosti, díky kterým překonáváme naše vlastní hranice. Jedná se o kousek, který ocení především pokročilí stavitelé a sběratelé. Na své si ale přijdou i milovníci zábavy a dobrodružství.
Tato replika skutečné vesmírné lodi v měřítku asi 1:110, měří více než metr na výšku a 17 centimetrů na šířku. Nezanedbatelná velikost a nikoliv náhodný počet dílků (1969 kostiček) pomohla designérům společnosti LEGO® ztvárnit množství detailů a maximálně tak přiblížit podobu modelu původní lodi Saturn V.
Kromě vzhledu vnější konstrukce nezapomněli designéři ani na funkční stránku skutečné rakety. Model se dá snadno rozložit na jednotlivé stupně s vlastními detailně zpracovanými motory, tak jako skutečná raketa během letu.
Na vrcholu pak můžeme najít obytný modul pro kosmonauty a samotný přistávací lunární modul, ukrytý v jednom ze stupňů rakety, se kterým můžete s lehkostí dosednout až na měsíční povrch.
LEGO® Ideas 21309 Apollo Saturn V nadchne jak fanoušky a sběratele stavebnic LEGO®, tak vesmírné a technické nadšence. Obsah a design celého setu je připravený tak, že můžete prožít dobrodružství Apolla 11 od startu přes přistání na Měsíc a návrat zpět.
Kromě samotné rakety set obsahuje již zmíněný přistávací a návratový modul a tři mikrofigurky astronautů. Poté, co vaše posádka bezpečně přistane zpátky na Zemi, jsou k dispozici také tři podstavce. Pomocí nich můžete model horizontálně vystavit a nechat působit jeho majestátnost. Pro zvídavé hlavičky balení také obsahuje brožurku o misích programu Apollo a fanouškovských návrzích této sady.
DLOUHÁ CESTA K OBLOZE
Měsíc je náš nejbližší vesmírný soused. Je pro nás životně důležitý, protože ovlivňuje řadu přírodních procesů tady na Zemi, jako jsou třeba příliv nebo odliv. Člověka fascinuje dnes stejně jako před stovkami let. Jedny z prvních kalendářů, které kdy lidstvo používalo, byly založeny právě na měsíčních cyklech a nazýváme je lunární podle římské bohyně měsíce (Luna).
Již v antice byly položeny základy pro astronomii (neplést s astrologií) nebo li hvězdářství, ale teprve v 17. století si člověk mohl nebeské poutníky prohlédnout pořádně zblízka pomocí dalekohledu uzpůsobeného k pozorování oblohy. Stále to však mělo trvat stovky let, než se člověk mohl nebe skutečně dotknout.
VELKÝ VESMÍRNÝ ZÁVOD
Druhá polovina 20. století se mimo jiného nesla v duchu rivality dvou supervelmocí. Spojené státy americké a Sovětský svaz soupeřili o technologickou převahu, což vyústilo i ve snahy o dobytí vesmíru.
Přísloví nám říká, že soupeře bychom neměli nikdy podceňovat. Američané se jím však tehdy příliš neřídili a byli překvapeni, když Sovětský svaz v roce 1957 jako úplně první vypustil umělou družici Sputnik 1. Američané se jejich náskok snažili co nejrychleji zkrátit. Svojí první družici Explorer 1 však vypustili až o rok později.
V té době si své další prvenství připisoval opět Sovětský svaz, když na palubě družice Sputnik 2 dopravil do vesmíru prvního živého tvora - psa Lajku. Tento úspěch odpověděl na otázku, zda je ve vesmírných podmínkách možné přežít. Teď, když už nebylo pochyb, přišel čas na další laťku a další velké prvenství. První člověk ve vesmíru.
Ačkoliv již Američané neměli v plánu Sověty jakkoliv podceňovat, jejich úsilí znova přišlo vniveč. Sovětská raketa Vostok 1 vynesla 12. května roku 1961 na oběžnou dráhu kolem Země prvního člověka, kosmonauta Jurije Gagarina. Američanům se tento úspěch povedlo zopakovat až za rok, když na orbitu vyslali astronauta Johna Glenna.
A PROGRAM APOLLO JE NA SVĚTĚ
Po ztrátě tohoto významného prvenství americký prezident John F. Kennedy ve svém vystoupení v roce 1961 prohlásil, že spojené státy do konce desetiletí vyšlou na Měsíc prvního člověka.
Ještě téhož roku byl založen program Apollo, který měl za cíl naplnit Kennedyho slova. Tento program měl na starost Národní úřad pro letectví a kosmonautiku, ale pravděpodobně ho všichni znáte pod zkratkou NASA.
Vědci, inženýři, konstruktéři a další odborníci začali řešit, jakým způsobem tohoto takřka nepředstavitelného cíle dosáhnout. V úvahu připadaly čtyři možnosti. Prvním byl přímý let. Loď měla jako celek doletět i přistát na Měsíci a k návratu měl sloužit návratový modul. Taková loď musela být ale mimořádně výkonná a potřebovala by spoustu paliva, čímž by se zvyšovala její váha.
Druhou variantou bylo, že by více raket dopravilo na zemskou orbitu části lodě postupně a astronauti by ji jako LEGO® sestavili přímo ve vesmíru. Až poté by se vydali k Měsíci. Vyslání takového množství raket by však bylo velmi nákladné. Jednou z těch nejobtížnějších překážek při letu do vesmíru je vlastně vůbec se odlepit od země.
Přemýšlelo se i nad tím, že se na Měsíc vypustí raketa s lodí a zásobou paliva bez posádky. Řízená ze Země by pak přistála na Měsíci. Astronauti by se na Měsíc dopravili další raketou a přečerpané palivo by použili k návratu.
Zelenou však dostalo řešení, kdy raketa vynese loď i s posádkou. Ta se vydá k Měsíci, ale na jeho povrchu nepřistane. Tedy alespoň ne celá. Loď měla být rozdělena na velitelský modul, který by vyčkával na orbitě Měsíce, zatímco lunární modul by se odpojil a přistál na povrchu a poté se znovu připojil. Namísto celé lodě by se posádka vracela pouze ve velitelském modulu.
Mnoho odborníků se takového postupu obávalo. Zahrnuje mnoho manévrování a vyžaduje nadpozemskou přesnost, protože i malá chyba ve výpočtu mohla znamenat kritickou ztrátu paliva nutného k návratu domů. Byla tu ovšem výhoda v podobě lunárního modulu, který mohl být použit jako záchranný člun, kdyby selhal velitelský modul. Posádce Apolla 13 tato konstrukce zachránila život, když během jejich letu výbuch kyslíkové nádrže vyřadil přívod elektřiny právě do velitelského modulu.
Než se nakonec výprava Apolla 11 vydala na svou nezapomenutelnou pouť, byly rakety Saturn V a lodě Apollo šest let zkoušeny při bezpilotních misích.
APOLLO 11 A CESTA NA MĚSÍC
Vesmírné plavidlo, které nakonec dopravilo historicky první skupinu lidí na cizí vesmírné těleso, se skládalo ze dvou hlavních částí - nosné rakety Saturn V a lodě Apollo. Nosná raketa je největší část celého kolosu. Neobsahuje prakticky nic jiného než palivo a všechno je použito pouze pro start. Loď fungovala jako prostor pro kosmonauty a řídící centrum. Ukrývala také přistávací modul.
Je 16. července 1969 a nacházíme se na Mysu Canaveral. Sledujeme, jak velitel Neil Armstrong, pilot lunárního modulu Edwin “Buzz” Aldrin a pilot velitelského modulu Michael Collins nastupují do lodi Apollo 11. Následuje kontrola veškerých systémů. Vše se zdá být v pořádku a odpočet může začít. Celý svět napjatě odpočítává s nimi. Zbývají poslední sekundy než dojde k zážehu.
Motory ale nespalují naftu ani benzín. Celou konstrukci nese k obloze síla, která pochází z explozivní směsi tekutého vodíku a kyslíku. Nosná raketa je navíc rozdělena na několik stupňů. Jak se palivo v jednotlivých stupních spotřebuje, jsou odhozena a zbytek rakety může pokračovat bez zbytečného zatížení. Raketa také nestoupá kolmo k nebi, ale nakloněně. Využívá tak gravitaci a zákony balistiky, aby se raketa dostala z atmosféry při co nejmenší spotřebě paliva.
Nakonec se loď dostává na oběžnou dráhu Země. Než se ale vydá na cestu k Měsíci, udělá kolem Země jednu celou otočku. Proč? Aby šetřila palivo. Během oběhu raketa nabírá energii pomocí setrvačnosti. Když se pak motory zapnout ve vhodný okamžik a ve správném směru, Zemská gravitace lodi pomůže vymrštit se k Měsíci jako prak.
Na Měsíc to rozhodně není co by kamenem dohodil. Je to skoro 400 tisíc kilometrů daleko. Astronautům to trvalo tři dny. Výpočty letových drah byly nadmíru přesné a trajektorie letu se za letu upravovala pouze jednou. Vše šlo jako po másle. Loď pomalu sestoupila na oběžnou dráhu Měsíce a zatímco Michael Collins čekal ve velitelském modulu, který kroužil na orbitě, Neil Armstrong a Edwin Aldrin se v lunárním modulu vydali k povrchu.
Přistání už tak růžové nebylo. Přistávací modul se začal vychylovat z plánovaného kurzu a rozezněl se poplach. Neil Armstrong byl nakonec nucen přistát ručně a povedlo se mu to doslova za třicet sekund dvanáct. Když lunární modul přistál bezpečně na povrchu, v přistávací palivové nádrži zbývalo palivo na pouhých třicet sekund letu.
Jak dnes ale víme, přistání proběhlo úspěšně a Neil Armstrong tak mohl pronést ona nesmrtelná slova: “malý krůček pro člověka, ale obrovský skok pro lidstvo.” Původně měla posádka modulu před samotným vstupem na povrch pět hodin spát. Poté co astronauti přesvědčili velitelství, že neusnou, následovala dvou a půl hodinová vycházka zahrnující sběr vzorků, zkoumání povrchu a fotografování.
Zároveň vztyčili americkou vlajku a k ní umístili plaketu podepsanou astronauty a americkým prezidentem. Píše se na ní, “zde se lidé z planety Země poprvé dotkli nohama Měsíce. Červenec Léta Páně 1969. Přišli jsme v míru jménem celého lidstva.”
Když se pak lunární modul připojil zpět k velitelské lodi, mohli se zase vrátit domů. Přistání velitelského modulu na Zemi probíhal podobně jako start. Neklesal kolmo nýbrž šikmo k povrchu, aby jej atmosféra co nejvíce zbrzdila. Když byl pád dostatečně zpomalený, otevřely se padáky a modul se pomalu snesl až k zemi. Toho dne nebylo pochyb o tom, že nic není nemožné.
Podívejte se na review v českém jazyce a prohlédněte si LEGO® Ideas 21309 Apollo Saturn V zblízka!
